Lisabon, Lisboa, "Lišbon" jedno město několik jmen, několik tváří a tolik analogií s jinými městy...
 |
| Ulice Lisabonu |
Na pondělí a úterý připadlo karnevalové volno, takže při rozhodování co s načatým víkendem, byla volba celkem jasná - výlet do Lisabonu. Průvodní verze byla, že tam zůstaneme jen jednu noc a v neděli večer pojedeme domu, abych stihli krutopřísný karneval v Ovaru. Nakonec se věci vyvinuly jiným, nekarnevalovým směrem.
Mise LISBOA začala v sobotu na nádraží Campanha v Portu, kam jsme bohužel (bohudík) dorazili spolu s polskou a bulharskou výpravu hodinu před odjezdem vlaku. Zima byla jak v ruským filmu, tak jsme tam seděli v tý studený čekárně, někteří pospávali, zbytek na sebe rozpačitě koukali.
Po hodině v čekárně jsme se konečně spolu s místními hráči okresního přeboru nalodili do vlaku Intercity, celý natěšení jak si to pěkně tři hodiny budeme crcat vstříc Lisabonu po pobřeží. Hahaha, kolem moře jsme jeli asi tak hodinu a pak se vlak začal zakousávat čím dál tím víc do vnitrozemí a vyloženě překvapivé pro mě bylo zjištění, že projíždíme městem Coimbra, ležícím ve vnitrozemí. Po třech hodinách pozorování krajiny nás vlaky vysypal na Lisabonském nádraží Oriente a tím začalo naše další třídenní dobrodružství.
První dojmy, byly dost rozpačité, protože nádraží Oriente (architekt Santiago Calatrava) ve všech těch architektonických knížkách vypadá parádně, avšak zatažená obloha mu na šarmu zásadně ubrala. .. Budiž. Zalezli jsme do metra, koupili si lítačku na městkou na 48 hodiny a vyrazili do víru hlavního města.
Story o hledání hostelu si nechám na dlouhé zimní večery, nebo pro vnoučata, ve zkratce tuto etapu výletu shrnu tak, že jsme běhali přes hodinu nahoru a dolu těma příkrýma uličkami okolo katedrály Sé, abychom pak zjistili, že ulice, ve který je náš hostel je asi tak 3 metry dlouhá a není v žádné mapě…
Co říct o Lisabonu. Jako v každém hlavním městě se zde hromadí přistěhovalci, koupíte tu kebab a seženete drogy, na které si jen vzpomenete (krátce po setmění nám u východu z McDonaldu byla nabídnuta marihuana, o pět kroků dále nám nemytej marokánec nutil hašiš). Další veselou story bylo kafe s McDonaldu, který bylo tak hnusný, že jsem myslela, že ho půjdu vyreklamovat. Nepomohl tomu ani cukr, druhý jsem tam už nasypat nestihla, protože přišla bezdomovkyně a z tácu, kde jsem měla kafe mi sebrala druhý cukr, ocucanou lžičku a všechny ubrousky….Druhá strana mince hlavní města je to, že v zásadě nabízejí ty nejlepší muzea, galerie a víc angličtiny schopných obyvatel.Co mě v Lisabonu nemile překvapilo, byli rozdíly mezi sousedními čtvrtěmi. Blok od místa, kde jsou luxusní butiky a restaurace, najdete místo, kde byste nejraději otevřeli centrum pro plánování rodiny a fakultu sociální práce.
Ale nebudu zlá. Lisabonu má i spoustu kouzelných míst. Například Alfama spolu s katedrálou Sé a úchvatnými výhledy na velice monumentální řeku. Procházet touhle čtvrtí je opravdu pro ostražité sportovce. Nejenom, že je to pořád nahoru dolů, ale uličky jsou tu neskonale úzké. Proto je nejlepší zvolit starou dřevenou rozvrzanou tramvaj 28, která se proplétá uličkami mnohdy jen o pár centimetrů širšími než vagonek tramvaje.
 |
| Kratochvíle lisabonské omladiny |
Další raritkou Lisabonské MHD jsou lanovky a výtahy. Díky tomu, že jsme měli lítačku na městkou jsme se mohli vozit, jak se nám zlíbilo, tudíž jsem absolvovala i výtah Santa Justa – v Čechách možná známější jako parádní Eiffelův výtah.
Tak a teď k těm analogiím s jinými městy. Nemůžu si pomoct, ale mě Lisabon připomíná takové evropské San Francisko. Zemětřesení, které zničilo většinu města, bezdomovci, žebráci, kopce, tramvaje a MOST.
 |
| Lisabonský Golden Gate |
Druhý den jsme vyrazili do Belému, prohlídnou si Torre de Belém, klášter a kulturní centrum. Měli jsme štěstí, protože do Torre de Belém jsme nemuseli platit vstupné, protože zcela náhodně jsme tam dorazili v neděli dopoledne, kdy jsou vstupy do vybraných památek zdarma.
Třetí den byl den výletu do Sintry, letního sídla Portugalských králů a všech, co něco znamenali. Sintra leží necelých 30 km od Lisabonu, cesta vlakem trvala cca hodinu, takže jako domaJ Po příjezdu na místo nás nepotěšil pán na informacích, když nám sdělil cenu jízdného na autobus, který jede okružní jízdu okolo všech významných sídel. Nakonec jsme se spokojili s centrem městečka a s prohlídkou jednoho z nekrálovských sídel. Přesto že to bylo do jisté míry provizorní řešení, byla jsem z tohoto místa nadšená. Obrovská zahrada ve svahu plná soch, kamenných staveb, umělých jeskyní, jezírek, rostlin a krásných zákoutí.
Ze Sintry je to 12 km na Cabo da Roca – nejzápadnější bod pevninské Evropy, takže je logické, že naše další kroky vedli tam. Autobusem za nekřesťanských peníz jsem dojeli tam, celý nadšený jsme asi půlhodiny běhali po útesech, fotily se na různých bizardních místech pak 40 minut čekaly na bus. Ten přijel s poctivou časovou sekerkou, která zapříčinila, to že jsme nestihly náš původně vytipovaný vlak. Aby zážitek z jízdy lokálním autobusem byl co možná nejautentičtější, tak se po pár minutách jízdy do už tak dost plného busu nacpalo cca dvacet portugalských skautíků do deseti let věku + dva vedoucí.
Seděli jsem tam se skupinou němců a zbytek cesty do Sintry jsme se hystericky smáli.
 |
| Cabo da Roca |
Zpět do Lisabonu jsem dorazili pár minut po odjezdu vlaku, takže jsme měli skoro 2 hodiny k dobru. Protože vlak zpět do Porta odjížděl opět z Oriente, které leží blízko areálu EXPO výstavy, rozhodly jsme se zabít čas tam. Překvapením bylo, že i víc jak 10 let po skončení výstavy areál stále žije. Pořádají se tam koncerty (teď v březnu Roger Waters), ale také tam chodí lidé jezdit na kole, běhat, či vyvenčit děti.
 |
| Oriente Station |
Když jsme se konečně dostaly do vlaku, byla už tma. Se spolubydlou jsem se shodly na tom, že Porto je lepší.
Takže s heslem Home sweet home, jsem se v půl dvanáctý v noci vylouply zpět v Portu na Campahne.
 |
| Katedrála Sé |
Žádné komentáře:
Okomentovat