Don worry, be happy...

Kdo si myslel, že portugalský národní sport je fotbal, hrubě se zmýlil..Fotbal je tu jen jistou formou náboženství, jehož svatyní jsou fotbalové stadiony jako Estádio do Dragão. Pozici národního sportu evidentně zabrala disciplína jménem ČEKÁNÍ. Ne že by Portugalci sami, byli přeborníky, spíš jsou mistři v tom nechat někoho čekat. Ukázkou toho byl minulý pátek výlet do muzea umění Serralves Museum of Contemporary Art. 

Vila v zahradách

Druhé topení, které jsem v Portugalsku viděla

Zahrada navržená francouzským architektem

Schůzka ve škole byla už dopoledne kvůli tomu, abychom udělali registraci na předměty prostřednictvím poněkud pošahaného softwaru. Později se ukázalo, že registrace se odsouvá, protože přijela televize natočit spot o erasmácích v Portu a o jejich tužbách, očekávání, blablabla. Tu nevýslovnou čest zúčastnit se této taškařice dostala střízlivá Němka Viktorie a po předchozí noci stále ještě nachmelený Polák Mateusz. Jak video vysílané na portugalské televizi dopadlo můžete vidět zde. Tito dva nebožáci byli štábem naloženi společně s vedoucí zahraničního oddělení a odvezeni do centra. Tímto začala první fáze čekání, která trvala 2,5 hodiny. Poté měla proběhnout registrace...Na tu už však nedošlo, neboť na odpoledne byla naplánována návštěva muzea moderního umění. Cesta by střízlivému tělesně postiženému člověku trvala cca 45 minut. Ale protože opratě této akce drželi Portugalci, přesun se protáhl na cca 2 hodiny čistého času...ČEKÁNÍ, ČEKÁNÍ, ČEKÁNÍ...na zbytek skupiny, na metro, na zbytek skupiny, na bus, na zbytek skupiny, na správný bus....Nakonec jsme se dokodrcali do muzea, kde jsme se opět věnovali onomu výše uvedenému sportu...ČEKÁNÍ...Nakonec nás rozdělili na dvě skupiny, první šla do muzea jako první, druhá si prohlídla okolí muzea. Muzeum je usazené v krásných zahradách navržených francouzským krajinným architektem, součástí zahrad je i krásná funkcionalistická vila, která, světe div se, má v Portugalsku velmi vzácný jev -  centrální topení!!!!  Do prostor samotného muzea jsme se dostali přibližně 30 minut před zavírací dobou, takže jsme absolvovali prohlídku expozice o politických plakátech v rytmu kvapíku.

P.S.: Kdo si lámal hlavu se slovem BUNDA, upozorňuji, že se nejedná o svrchník, ale o portugalský výraz pro…… (zeptejte se google transletoru) :-)