SO FAR SO GOOD...BUT!!!

Minulý pátek to byl měsíc, co jsem přiletěla a Portugalsko mi nejprve představilo tu svou horší stránku...déšť, zima v bytě, déšť, mokrý boty, nulová šance cokoliv usušit. Každopádně ten měsíc strašně rychle utekl a byl naplněn převážně pozitivními zkušenostmi....takže si ho trošku zrekapitulujme...

1. STIPENDIUM

Tohle je velmi velké téma, proto ho uvádím jako první. Pár dní po příjezdu sem se ve mě probudila ta malinkatá dušička ekonoma a sestrojila jsem satanský nástroj - tedy excelovou tabulku na to, aby mi počítala všechny výdaje. Ano je to ujetý, ale když se dostanete do situace, že Vám škola přidělí jen částečný stipendium a v podstatě vás donutí pobývat tu měsíc jako zero-grand student, nic jiného vám nezbývá. Věci se mají tak, že stýpko by mělo pokrýt zvýšené náklady se studiem v zahraničí. Moje momentální situace po měsíci tady, je taková, že mi stýpko pokrylo náklady na ubytování, energie, stravování a dopravu do školy. Nic víc, nic míň. Cokoliv dalšího jako párty či cestování kryjí moje našpórovaný penízky za poslední 2 roky mého působení v hotelu.

2. POČASÍ A JINÉ KATASTROFY

Kdo zažil britské počasí, nemůže být překvapen. Když prší, tak hodně a všemi směry. Ale co tu v Portugalsku opravdu umí, jsou krásné slunečné dni. Minulou neděli jsem se chystala podniknout výlet do parku, jakože pochytám nějaký bronz a budu si číst...Do parku jsem díky nefungujícímu systému autobusů nakonec nedojela a zapíchla jsem to v parku u Casa Da Musica...

Jeden den je tu vedro k padnutí, další den se počasí otočí o 180 stupňů a Portugalsko Vám předvede ten nejhnusnější český podzim.

3. CESTOVÁNÍ

Zatím jsem absolvovala výlet do Lisabonu a s tím spojenou návštěvu Sintry a Cabo da Roca, minulou sobotu jsme vyrazily s dalšíma češkama a belgičankama na výlet do Aveira a Costa Nova. Taky jsem koupila letenku do Madridu (1.-4.4.2010), pár dní potom jedu zkontrolovat Markét do Itálie a na konci dubna se ně mě těší Faro. Na konci května možná proběhne výlet na Kanáry. Pak už se budu pohybovat jen po Portugalsku a přilehlých částech Španělska. Na začátku května přijede na návštěvu brácha, takže se na něj těším a doufám, že doveze kontraband sušenek, piva, čtiva a letního oblečení.

Letenky na všechny výlety jsou koupené od Ryanair, tak snad nezůstanu někde viset. Po Portugalsku se pohybuji povětšinou vlakem, protože je to dost pohodlné a relativně levné.

4. MÍSTNÍ ŠKOLA, DOMÁCÍ ŠKOLA, FSV

Na ISCAPu nám naložili seminárek až to není vůbec pěkný. Ještě před pár dny jsem měla za to, že největší brutále bude seminárka z Evropskýho práva, ale to už není pravda od té doby, co jsme v rámci předmětu e-commerce začali psát web.

Se spolubydlou už jsme první seminárku odevzdaly, tak teď čekáme na ortel. Na seminárce na Evropské právo jsem ještě nezačala ani pracovat, ale už mám naštěstí vybrané téma - Ochrana spotřebitele v letecké dopravě. Na marketing musíme ve skupině 5ti lidí napsat marketingový plán komplet nového produktu, který musíme vymyslet...Juch.

Na JČU jsem si na tento semestr nechala zapsané jen 3 předměty: Logistika, Řízení služeb A, Bakalářský seminář. Takže přednášejících těchto předmětů mi na cestu nadělili taky slušnou dávku práce. Takže píšu, píšu a píšu.

FSV...nechám bez komentáře, zatím čtu, čtu, čtu a pak doufám, že sednu a během měsíce napíšu celou bakalářku....I am so NAIVE...:-(

5. PARTY, AGAIN AND AGAIN

Nejsem party-animal, ale radši to nebudu říkat moc nahlas, páč party-animal v záporu se podle zvyklostí naprosto vylučuje se statusem Erasmus studenta. Každopádně už nikdy nebudu na studentské párty pít levné pivo, protože to místní co jsem včera okusila mělo na mé vnitřnosti mnohem horší dopad, než chorvatské pivo Karlovačka, kde následky jeho konzumace tvoří dokonalý rým s jeho jménem....

6. ZÁŘNÉ ZÍTŘKY

Co přijde? Nevím, nechám se překvapit, každopádně se na to těším

Vini, vidi , fugy...

Hned včera, jak jsem na blog pověsila příspěvek o výletu do Lisabonu jsem si uvědomila, že jsem tu vlastně měsíc a ještě jsem nenapsala nic o škole, takže je nejvyšší čas to napravit.
Studuji tady školu ISCAP - Instituto Superior de Contabilidade e Administração do Porto. 
Budova školy je na okraji města. Takže ti, kteří akceptovali ubytování nabídnuté školou to mají sice blízko do školy, ale daleko do centra. Já jsem naštěstí na facebooku narazila na mou současnou spolubydlící a bydlíme na docela dobrém místě, i když to tu večer bývá celkem gheto,ale sousedé jsou milí. Když chci jet do centra, na místní Václavák (Aliados), tak mi to od dveří bytu, s cestou na metro a jízdou metrem zabere cca 15 minut, což je fajn.


Takže zpět ke škole. Já jsem sem přijela v pátek 18.2.2011, celý další týden byl Orientation week, kdy jsme měli program naplánovaný jen na odpoledne a večer se pařilo. Další pondělí začala škola. Všechny přednášky byly stejné - představit se, říct odkud jsem a proč jsem si vybrala Portugalsko. Toto představovací martyrium skončilo v pátek. Na pondělí a úterý dalšího týden připadlo volno a středu máme volnou podle rozvrhu. Takže druhý týden školy jsem tam byla jen ve čtvrtek a v pátek.


Seriozní výuka začala až tento týden. Na ISCAPu si můžete vybrat, jestli z předmětů chcete dělat CONTINOUS nebo FINAL assessment. Při continous musíte splnit docházku minimálně na 75% a splnit další požadavky jako jsou seminárky, projekty, minitesty atd. Na základě toho jste hodnoceni a nemusíte dělat závěrečnou zkoušku. Když toto nesplníte, musíte dělat finální zkoušku na konci semestru, na kterou máte jen jeden pokus, druhý je už zpoplatněný. 


Já si u většiny předmětů vybrala continous a mám teď na krku hromadu seminárek. Většina těchto prací se musí dělat v týmu, tak jsem na to zvědavá, protože jsem zvyklá pracovat na školních věcech s All stars teamem JÁ, MARKÉTA, HANINA...


Co se týká předmětů, které jsem si zapsala a mého rozvrhu:

E - Commerce


Nepochybuji o tom, že Mariana Malta ví o čem mluví, ale její přednášky jsou dost zmatený. Každopádně pro toho, kdo si už někdy něco koupil na internetu, nejsou ty přednášky zase tak moc přínosný...Ale to platí prozatím, protože se obávám, že brzo přituhne. Máme zadanou seminárku, kdy si máme vybrat nějakou společnost, co obchoduje na internetu a udělat její prezentaci, jako kdybychom byli na e-commerce konferenci. Další podmínkou zkoušky je tvorba webu prostřednictvím CRM JOOMLA...z toho jsem divoká už teď, páč v systému Joomla máme web v hotelu a když jsem to tam jednou nedopatřením otevřela, málem jsem se osypala a hned to zase zavřela, protože jsem nepochopila systém...Ale třeba to teď bude lepší.


European Union Law


Podmínkou ukončení je seminárka a testík. K seminárce nám zadala témata, ale prý není problém si vybrat něco vlastního, takže já asi budu psát o ochraně spotřebitelů v letecké dopravě, doufám, že paní o tom moc neví:-) Jinak tenhle předmět je celkem sada, protože právnický termíny v angličtině, jsou fakt oříšek a přebujelá evropská byrokracie a systém práva také.


Organization Management


Zatím byl jen dvakrát, jednou jsme řešili organizační struktury, podruhé jsme řešili životní perspektivy...Pobavila jsem třídu, když jsem řekla, že můj profesní cíl je si otevřít minipivovar, hned se mi hlásili zájemci o práci:-).


Business English II


Tak tuhle angličtinu jsem si vybrala kvůli tomu, že by se půl semestru snad mělo dělat téma týkající se cestovního ruchu, tak jsem si řekla, že mi to jen prospěje. Učitelka je úžasná, ale nevím co jí dávaj do vody, protože na dopoledních hodinách je vždycky jak turbo myš a stojí mě celkem dost energie zůstal 1,5 hodiny ve střehu.


Marketing II


Moc fajn přednášky, ale asi to bude jediný předmět kde se rovnou zapíšu na final assessment, protože seminárka, co po nás chce je celkem brutále. Tým pěti lidí musí udělat marketingový plán výrobku...Což o to, seminárka samotná by tak strašná nebyla, ale tý spolupráce s dalšíma 4 lidma se dost děsím.


Portuguese language and culture


Zatím proběhla jen jedna hodina...dost maso...Myslím, že na konci semestru budu ráda, když si budu schopná objednat vodu v restauraci...




Čím se portugalská škola liší od té české je to, že se vyžaduje aktivní participace studentů na hodinách, debata, názory a schopnost prosadit se, protože přeřvat brazilskýcho exchange studenta je dost náročné:-)




Frajerka jsem si s sebou přivezla hromadu práce z Čech, že tu na to budu mít čas...hahaha, jak 
bláhová představa.




Nechť mě síla provází

Lisboa - Sintra - Cabo da Roca

Lisabon, Lisboa, "Lišbon" jedno město několik jmen, několik tváří a tolik analogií s jinými městy...

Ulice Lisabonu

Na pondělí a úterý připadlo karnevalové volno, takže při rozhodování co s načatým víkendem, byla volba celkem jasná - výlet do Lisabonu. Průvodní verze byla, že tam zůstaneme jen jednu noc a v neděli večer pojedeme domu, abych stihli krutopřísný karneval v Ovaru. Nakonec se věci vyvinuly jiným, nekarnevalovým směrem.

Mise LISBOA začala v sobotu na nádraží Campanha v Portu, kam jsme bohužel (bohudík) dorazili spolu s polskou a bulharskou výpravu hodinu před odjezdem vlaku. Zima byla jak v ruským filmu, tak jsme tam seděli v tý studený čekárně, někteří pospávali, zbytek na sebe rozpačitě koukali.

Po hodině v čekárně jsme se konečně spolu s místními hráči okresního přeboru nalodili do vlaku Intercity, celý natěšení jak si to pěkně tři hodiny budeme crcat vstříc Lisabonu po pobřeží. Hahaha, kolem moře jsme jeli asi tak hodinu a pak se vlak začal zakousávat čím dál tím víc do vnitrozemí  a vyloženě překvapivé pro mě bylo zjištění, že projíždíme městem Coimbra, ležícím ve vnitrozemí.  Po třech hodinách pozorování krajiny nás vlaky  vysypal na Lisabonském nádraží Oriente a tím začalo naše další třídenní dobrodružství.

První dojmy, byly dost rozpačité, protože nádraží Oriente (architekt Santiago Calatrava) ve všech těch architektonických knížkách vypadá parádně, avšak zatažená obloha mu na šarmu zásadně ubrala. .. Budiž. Zalezli jsme do metra, koupili si lítačku na městkou na 48 hodiny a vyrazili do víru hlavního města.

Story o hledání hostelu si nechám na dlouhé zimní večery, nebo pro vnoučata, ve zkratce tuto etapu výletu shrnu tak, že jsme běhali přes hodinu nahoru a dolu těma příkrýma uličkami okolo katedrály Sé, abychom pak zjistili, že ulice, ve který je náš hostel je asi tak 3 metry dlouhá a není v žádné mapě…

Co říct o Lisabonu. Jako v každém hlavním městě se zde hromadí přistěhovalci, koupíte tu kebab a seženete drogy, na které si jen vzpomenete (krátce po setmění nám u východu z McDonaldu byla nabídnuta marihuana, o pět kroků dále nám nemytej marokánec nutil hašiš). Další veselou story bylo kafe s McDonaldu, který bylo tak hnusný, že jsem myslela, že ho půjdu vyreklamovat. Nepomohl tomu ani cukr, druhý jsem tam už nasypat nestihla, protože přišla bezdomovkyně a z tácu, kde jsem měla kafe mi sebrala druhý cukr, ocucanou lžičku a všechny ubrousky….Druhá strana mince hlavní města je to, že v zásadě nabízejí ty nejlepší muzea, galerie a víc angličtiny schopných obyvatel.Co mě v Lisabonu nemile překvapilo, byli rozdíly mezi sousedními čtvrtěmi. Blok od místa, kde jsou luxusní butiky a restaurace, najdete místo, kde byste nejraději otevřeli centrum pro plánování rodiny a fakultu sociální práce.

Ale nebudu zlá. Lisabonu má i spoustu kouzelných míst. Například Alfama spolu s katedrálou Sé a úchvatnými výhledy na velice monumentální řeku. Procházet touhle čtvrtí je opravdu pro ostražité sportovce. Nejenom, že je to pořád nahoru dolů, ale uličky jsou tu neskonale úzké. Proto je nejlepší zvolit starou dřevenou rozvrzanou tramvaj 28, která se  proplétá uličkami mnohdy jen o pár centimetrů širšími než vagonek tramvaje.

Kratochvíle lisabonské omladiny

Další raritkou Lisabonské MHD jsou lanovky a výtahy. Díky tomu, že jsme měli lítačku na městkou jsme se mohli vozit, jak se nám zlíbilo, tudíž jsem absolvovala i výtah Santa Justa – v Čechách možná známější jako parádní Eiffelův výtah.

Tak a teď k těm analogiím s jinými městy. Nemůžu si pomoct, ale mě Lisabon připomíná takové evropské San Francisko. Zemětřesení, které zničilo většinu města, bezdomovci, žebráci, kopce, tramvaje a MOST.

Lisabonský Golden Gate

 Když jsem z vyhlídky od kostele, kde jsem potkala slovenského erasmáka, viděla ten most, myslela, jsem, že mě šálí zrak. Pro promnutí očí, tam most pořád byl, ale fakt stejnej jak Golden Gate. Když jsme druhý den most podjížděli směr BELÉM, nechtěla jsem věřit svým očím. Inu, hned po návratu do Porta jsem začala pátrat po záhadě mostu v Lisabonu, po chvilce googlení bylo po záhadě. Most Ponde 25 de Abril, byl postaveno v roce 1966 stejnou společností (American Bridge Company) jako Golden Gate Bride v San Franciscu. Asi chtěli ušetřit za projektanta, tak ho tam vyšvihli podle plánu na Golden Gate (oba mosty jsou skoro stejně dlouhé).

Druhý den jsme vyrazili do Belému, prohlídnou si Torre de Belém, klášter a kulturní centrum. Měli jsme štěstí, protože do Torre de Belém jsme nemuseli platit vstupné, protože zcela náhodně jsme tam dorazili v neděli dopoledne, kdy jsou vstupy do vybraných památek zdarma.

Třetí den byl den výletu do Sintry, letního sídla Portugalských králů a všech, co něco znamenali. Sintra leží necelých 30 km od Lisabonu, cesta vlakem trvala cca hodinu, takže jako domaJ Po příjezdu na místo nás nepotěšil pán na informacích, když nám sdělil cenu jízdného na autobus, který jede okružní jízdu okolo všech významných sídel. Nakonec jsme se spokojili s centrem městečka a s prohlídkou jednoho z nekrálovských sídel. Přesto že to bylo do jisté míry provizorní řešení, byla jsem z tohoto místa nadšená. Obrovská zahrada ve svahu plná soch, kamenných staveb, umělých jeskyní, jezírek, rostlin a krásných zákoutí.

Ze Sintry je to 12 km na Cabo da Roca – nejzápadnější bod pevninské Evropy, takže je logické, že naše další kroky vedli tam. Autobusem za nekřesťanských peníz jsem dojeli tam, celý nadšený jsme asi půlhodiny běhali po útesech, fotily se na různých bizardních místech   pak 40 minut čekaly na bus. Ten přijel s poctivou časovou sekerkou, která zapříčinila, to že jsme nestihly náš původně vytipovaný vlak. Aby zážitek z jízdy lokálním autobusem byl co možná nejautentičtější, tak se po pár minutách jízdy do už tak dost plného busu nacpalo cca dvacet portugalských skautíků do deseti let věku + dva vedoucí.

Seděli jsem tam se skupinou němců a zbytek cesty do Sintry jsme se hystericky smáli.

Cabo da Roca

Zpět do Lisabonu jsem dorazili pár minut po odjezdu vlaku, takže jsme měli skoro 2 hodiny k dobru. Protože vlak zpět do Porta odjížděl opět z Oriente, které leží blízko areálu EXPO výstavy, rozhodly jsme se zabít čas tam. Překvapením bylo, že i víc jak 10 let po skončení výstavy areál stále žije. Pořádají se tam koncerty (teď v březnu Roger Waters), ale také tam chodí lidé jezdit na kole, běhat, či vyvenčit děti.

Oriente Station

 Když jsme se konečně dostaly do vlaku, byla už tma. Se spolubydlou jsem se shodly na tom, že Porto je lepší.

Takže s heslem Home sweet home, jsem se v půl dvanáctý v noci vylouply zpět v Portu na Campahne.

Katedrála Sé

Don worry, be happy...

Kdo si myslel, že portugalský národní sport je fotbal, hrubě se zmýlil..Fotbal je tu jen jistou formou náboženství, jehož svatyní jsou fotbalové stadiony jako Estádio do Dragão. Pozici národního sportu evidentně zabrala disciplína jménem ČEKÁNÍ. Ne že by Portugalci sami, byli přeborníky, spíš jsou mistři v tom nechat někoho čekat. Ukázkou toho byl minulý pátek výlet do muzea umění Serralves Museum of Contemporary Art. 

Vila v zahradách

Druhé topení, které jsem v Portugalsku viděla

Zahrada navržená francouzským architektem

Schůzka ve škole byla už dopoledne kvůli tomu, abychom udělali registraci na předměty prostřednictvím poněkud pošahaného softwaru. Později se ukázalo, že registrace se odsouvá, protože přijela televize natočit spot o erasmácích v Portu a o jejich tužbách, očekávání, blablabla. Tu nevýslovnou čest zúčastnit se této taškařice dostala střízlivá Němka Viktorie a po předchozí noci stále ještě nachmelený Polák Mateusz. Jak video vysílané na portugalské televizi dopadlo můžete vidět zde. Tito dva nebožáci byli štábem naloženi společně s vedoucí zahraničního oddělení a odvezeni do centra. Tímto začala první fáze čekání, která trvala 2,5 hodiny. Poté měla proběhnout registrace...Na tu už však nedošlo, neboť na odpoledne byla naplánována návštěva muzea moderního umění. Cesta by střízlivému tělesně postiženému člověku trvala cca 45 minut. Ale protože opratě této akce drželi Portugalci, přesun se protáhl na cca 2 hodiny čistého času...ČEKÁNÍ, ČEKÁNÍ, ČEKÁNÍ...na zbytek skupiny, na metro, na zbytek skupiny, na bus, na zbytek skupiny, na správný bus....Nakonec jsme se dokodrcali do muzea, kde jsme se opět věnovali onomu výše uvedenému sportu...ČEKÁNÍ...Nakonec nás rozdělili na dvě skupiny, první šla do muzea jako první, druhá si prohlídla okolí muzea. Muzeum je usazené v krásných zahradách navržených francouzským krajinným architektem, součástí zahrad je i krásná funkcionalistická vila, která, světe div se, má v Portugalsku velmi vzácný jev -  centrální topení!!!!  Do prostor samotného muzea jsme se dostali přibližně 30 minut před zavírací dobou, takže jsme absolvovali prohlídku expozice o politických plakátech v rytmu kvapíku.

P.S.: Kdo si lámal hlavu se slovem BUNDA, upozorňuji, že se nejedná o svrchník, ale o portugalský výraz pro…… (zeptejte se google transletoru) :-)