Férias de Páscoa

Jak jsem se tu mimo jiné dozvěděla, je Česká republika pokládána za nejateističtější zemi Evropské unie. Osobně bych se pod to asi i podepsala, protože Velikonoce - největší křesťanský svátek pro většinu Čechů znamenají pár dní volna na pomezí jara. Ale pro Portugalce jako velice nábožensky založený národ jsou Velikonoce svátkem se vším všudy. Kostely a katedrály navlečou do fialové barvy, nazdobí palmovým listím, sebe navlečou do toho nejlepšího outfitu, co jejich skříň nabízí koupí půlku ovce, hromadu sladkého a odeberou se svátky jara slavit s rodinou. Pro Portugalce svátek, pro mě nečekaných 10 dní volna a jako bonus velké čokoládové vejce od spolubydlící...

Jakožto ateista jsem měla s Velikonocemi celkem jasné úmysly - VÝLETY, VÝLETY, VÝLETY. Jenže pánu bohu se můj záměr zřejmě nezamlouval, a tak objednal počasí, které výletům moc nepřálo. A by mě vytrestal, tak to ke všemu zařídil tak, aby dny, co jsem ve škole, bylo pěkně a dny volna pršelo.

Během víkendu předcházejícího velikonočnímu volnu jsme stihly s Neli a Markétou zajet to Bragy, o které  můj Rough Guide z roku 2002 píše jako o portugalském Římu. Jak se ukázalo hned od nádraží, tak průvodce nelhal...Tolik kostelů na tak malém prostoru jsem ani v Římě neviděla...a všechny byli vyzdobené a připravené na velikonoční mše. Braga sama o sobě je dost malé město, takže jsme po pár hodinách byly s vyřízené i s městem, tak i s obědem.

Jeskyně u Bom Jesus

Bohužel místní turistické informační centrum bylo zavřené, takže jsme se opět musely spolehnout na mého archivního Rough Guide....nakonec se ukázalo, že chlapec sice už něco pamatuje, ale zato informace v něm jsou dosti užitečné. Bylo v něm uvedeno, že bus ke kostelu Bom Jesus má číslo 2 a že jede od konce pěší zóny...a taky, že jel...

Za necelá dvě eura jsme se povozily po Braze a po půlhodině nás bus vysypal na úpatí kopce, na jehož vrcholu se nachází tento pohlednicový kostel BOM JESUS, zřejmě nejfotografovanější památka v Portugalsku. Ke kostelu vedou dlouhé, předlouhé schody a nebo lanovka s nostaltickými dřevěnými vagonky. Cestu vzhůru ke kostelu po schodech vřele nedoporučuji, leda, že jste poutník a rádi byste toto schodiště pokořili po kolenou, jako to zde poutníci dělají. Mnohem přijatelnější je verze lanovka - Ta vás vysype přímo před kostelem a vy se můžete nerušeně procházet krásným parkem, který je kolem kostela. Na vrcholu kopce se nachází i jezírko velikosti 20 x 20 m, kde je možné si i zapůjčit lodičku k projížďce.

Bom Jesus

Lanovka

Loďky na výletním jezírku

Epesní jezírko 20 x 20 m

Schody nejfotografovanějšího kostela v Portugalsku

Bom Jesus v plné kráse

Z Bragy jsme to zpět do Porta trošku pálily, protože já už jsem měla na sedmou večerní domluvenou schůzku a ne jen tak ledajakou....Měla jsem se totiž poprvé v životě setkat se svým pen-friendem Joelem.

Od cca 14 let si píšu s Portugalcem, který bydlí na severu země a teď když jsem se konečně po všem tom svém a jeho štrádování po světě konečně sešli ve jedné zemi, rozhodli jsme se vyrazit na pivo a popovídat o životě. Když jsem o tom začala mluvit, že jdu na kafe s typem, co jsem ho v životě neviděla a se kterým si téměř 10 let dopisuju, někteří si poklepávali na čelo, jiní (dobrodruzi jako já) byli nadšení.

Každpádně jsme se potkali a na pivu strávili večer příjemnou a inspirativní konverzací.

Zbytek Velikonoce jsem chtěly věnovat cestě do Geres...jediného národní parku tady v Portugalsku, jenže počasí bylo takové jaké bylo, tak jsme skejsly ve městě a chodily po návštěvách a večeřích u ostatních vězňů počasí.

Na konci velikonočního volna se počasí jako na potvoru začalo uklidňovat a vylezlo sluníčko...to s sebou zřejmě ze Slovinka přivezla sestra mé spolubydlící, která dojela s přítelem. Pobyli tu asi týden, během kterého jsem s nima a Neli zvládla absolvovat výlet do Guimarães - města, kde vzniklo Portugalsko. To bylo akorát 25.4, tedy v den výročí portugalské Karafiátové revoluce z roku 1974, kdy tady setřásli totalitu, aby se o 12 let později stali členy EU. Guimaras je krásné historické město zachovalým hradem a opět hromadou kostelů.

Hrad v Guimaraes 

Hrad vedle hradu

portugalský folklor

A aby těch výletů nebylo málo, po pár dnech ve škole na mě čekalo s otevřenou náručí ALGARVE...ale o tom zase jindy...:-)

P.S.: Abyste si nemysleli, já do tý školy fakt chodím a mám tady spoustu práce....ale znáte to...škola je furt to stejný...přednášky, seminárky, přednášky, seminárky, testy atd....stejný jako doma, akorát v angličtině...:-)