The beginning of Punk at Tenerife

Tenhle výlet nezačal vůbec dobře, ne že by se po cestě stal nějaký průšvih, ale protože jsem musela přesvědčit celou skupinu, abychom změnili hotel. Jak k tomu došlo? Kupovala jsem letenku se zpožděním, takže původní výprava si už ubytování zajistila, ani by mě o tom informovala, i přes to, že já jsem pro ně rezervovala ubytování v Algarve. Takže jsem jsem musela najít dostatečně pádné argumenty, jak přesvědčit opinion leadera skupiny Mateusze...k přesvědčení mi nakonec stačila jednoduchá matematika : Hotel, co jsem našla já byl za 8EUR na osobu, jejich zabookovaný hostel byl za 12EUR. Takže dostatečně pádný argument byl na světě a stále se rozšiřující výprava se rozhodla přesídlit do mého vybraného hotelu.

Tenerife

Tentokrát letenka od Ryanair zase za takovou hubičku nebyla, ale protože z Čech by se tam za tu cenu podívala asi těžko, tak jsem neváhala a koupila.

Z Porta trvá cesta na Tenerife bezmála 3 hodiny, z toho 2 hodiny visíte v letadle kdesi na oceánem, což není ani trošku dobrý pocit. Ale tyhle útrapy Vám vynahradí pohled na Tenerife, když se letadlo blíží k ostrovu. Samotné přibližování k letišti je jako kroužit nad Atlantidou. K ostrovu jsme přilétali ze severovýchodu a letiště je umístěno na jihu - tudíž jsme museli většinu ostrova obletět a byl to jeden z nejúžasnějších výhledů, co jsem kdy zažila. Bylo to jako kdyby celý ostrov byla jen ta sopka, co je ve vnitrozemí a na ní napíchnutý mrak. Teprve, až když jsme ten mrak proletěli, bylo vidět že na ostrově jsou i pláže a města.

Hned před letištní halou se ukázalo, kdo se na výlet připravil a kdo ne. Nevím proč, ale všichni se ptali mě, jaké číslo autobusu nám jede do Playa de las Americas, jak kdybych tam snad někdy předtím byla...Nakonec jsem ve svém debilníčku vyhrabala informaci, že autobus 111 nás vezme naším směrem, takže jsme nasedli a tradá směr hotel. 

Atlantida

Oceán

Výlet na Tenerife byl spíš odpočinkový, než nějaký zběsilý sightseeing - koupání v oceánu, válení se na pláži s černým vulkanickým pískem, volejbal, večer drink a zmrzlina, pak mazání spálených zad after sunem a samozřejmě karaoke night v místním klubu.

Jeden den pobytu jsem nutně chtěla strávit na road tripu národním parkem TEIDE. A protože jako studentka mediálních studií vím něco o propagandě, začala jsem nápad s výletem skupině podsouvat prostřednictvím opinion leadera. Výsledkem bylo, že jsme druhý den ráno v 9:00 stáli v půjčovně aut a podepisovali papíry ke dvou fiatům. V jednom voze já jako pilot, na pozici first officera již zmiňovaný Opinion leader a v roli nákladu dvě Turkyně. V druhém autě bylo řecko-francouzská posádka...Takže je asi evidentní, která osádka byla zodpovědná za správnou navigaci...

Toy cars

National Park Teide

Teide - sopka

Po několika drobných zaváháních jsme vjeli na území národníhu parku Teide. Nutno poznamenat, že Teide, je jméno sopky, která leží uprostřed Tenerife a zároveň je nejvyšším bodem Španělska (3 717 m.n.m) a taky se říká, že když na Tenerife dorazíte v zimě. můžete se rachtat v oceánu a kochat se na zasněžené Teide. O tom sněhu je to asi pravda, protože v době naší návštěvy (konec května) bylo na špičce sopky ještě znatelně vidět stopy sněhu.

Řízení na Tenerife není vůbec adrenalinový zážitek, jak by spousta lidí očekávala. Protože, když v půjčovně vyhrajete Fiata Pandu, do kopce se budete plazit maximální rychlostí 40Km/hod s plynem na podlaze a na dálnici z chudáka Pandy při jízdě z kopce vymáčknete maximálně 100Km/hod a při této rychlosti se auto chvěje jako by se mělo každou chvíli rozpadnout. 

Cestou k sopce to vypadalo jako cesta kolem světa, opustíte restor plný hotelů, pak projedete krajinou spečenou od sluníčka, kde to vypadá jako by se prohnal prérijní požár. Pak vyjedete do lesů plných zelených borovic a skal a připadáte si jako v Kanadě. Po výjezdu z lesa nastane střih a jsem v Arizonské poušti plné soch, které vznikly chladnutím lávy, která vytékala z vulkánu.

Nádhera. Parkem jsem projížděla a hlavou mi šlo jedno velké WOW. 

Dál nás vedla cesta do Santa Cruz, cestou jsme minuli  astronomickou observatoř a zakousli se do mraku, který halil celé pobřeží. Mrak se nás držel celou cestu dolů zpět k moři. Takže považujme za hru osudu, že se přede mnou z té mlhy vylouplo letiště Tenerife North a co pro mě bylo více šokující, i nájezd na dálnici. Takže nebylo cesty zpět a já si svou řidičskou premiéru na dálnici odbyla na Tenerife.  Když se mlha rozestoupila, viděla jsem, do jakého pekla jsem se pustila. Dálnice se třemi pruhy každým směrem...ojoj....zhluboka jsem se nadechla a zařadila se do nejpomalejšího pruhu. Na dálnici jsme setřásli náš doprovodný vůz přejížděním z pruhu do pruhu, o to větší překvapení bylo, kdy fiat druhé části naší skupiny z ničeho nic objevil za námi na křižovatce někde uprostřed Santa Cruz.

Auditorium Santa Cruz

Santa Cruz je jedno z neohavnějších měst, co jsem kdy viděla, možná i to nejohavnější. A ani to nezachrání extravagantní auditorium od Santiaga Calatravy. Chtěli jsme Santa Cruz dát šanci, ale když začalo pršet bylo o osudu výletu jasno. Naskákali jsme zpět do vozů a uháněli směr Playa de las Americas od které nás diagonální délka ostrova (cca 80km). S velkou úlevou jsem o auto vrátila zpět do půjčovny. 

Jenže odevzdáním auta v půjčovně tento adrenalinový den neskončil....Na večer jsem měla domluvený sraz s Karmen, Slovinkou se kterou se znám z školního projektu a která zrovna v době mé návštěvy na Tenerife plnila své povinnosti stážistky. Domluvily jsme se na sraz v Baru La Flaca, o kterým jsem neměla ani ponětí, kde se nachází. S lokací baru mi pomohl google, takže já jsem se vypravila do noci na dvoukilometrovou cestu kamsi. Po 40ti minutách chůze jsem se ocitla uprostřed ničeho, takže jsem odlovila první taxík, co jel kolem, shodou okolností zřejmě ten největší co je na ostrově k dispozici, ať mě odveze do onoho baru.

Pan taxikář bar znal, takže mě naloži do toho svého maxi povozu pro víc jak 9 lidí, aby mě odvezl 70 metrů zpět po ulici po které jsem přišla a vyložil mě před barem a já mu za tuto krásnou jízdu zaplatila 3 eura:-D

Setkání s Karmen bylo bujaré a já dostala nejsilnější LONG ISLAND ICETEA v celém Atlantiku = DĚKUJI KARMEN.

Cestou zpět do hotelu jsem pobavila patičku taxikářů, když jsem se dožadovala odvozu na hotel, že neznám cestu. Což byla pravda.

Zbytek výletu už se nesl jen ve znamení pláží, slunění, volejbalu, koupání a mého koumání jak se co nejdříve a co nejlevněji na Tenerife opět podívat.

Férias de Páscoa

Jak jsem se tu mimo jiné dozvěděla, je Česká republika pokládána za nejateističtější zemi Evropské unie. Osobně bych se pod to asi i podepsala, protože Velikonoce - největší křesťanský svátek pro většinu Čechů znamenají pár dní volna na pomezí jara. Ale pro Portugalce jako velice nábožensky založený národ jsou Velikonoce svátkem se vším všudy. Kostely a katedrály navlečou do fialové barvy, nazdobí palmovým listím, sebe navlečou do toho nejlepšího outfitu, co jejich skříň nabízí koupí půlku ovce, hromadu sladkého a odeberou se svátky jara slavit s rodinou. Pro Portugalce svátek, pro mě nečekaných 10 dní volna a jako bonus velké čokoládové vejce od spolubydlící...

Jakožto ateista jsem měla s Velikonocemi celkem jasné úmysly - VÝLETY, VÝLETY, VÝLETY. Jenže pánu bohu se můj záměr zřejmě nezamlouval, a tak objednal počasí, které výletům moc nepřálo. A by mě vytrestal, tak to ke všemu zařídil tak, aby dny, co jsem ve škole, bylo pěkně a dny volna pršelo.

Během víkendu předcházejícího velikonočnímu volnu jsme stihly s Neli a Markétou zajet to Bragy, o které  můj Rough Guide z roku 2002 píše jako o portugalském Římu. Jak se ukázalo hned od nádraží, tak průvodce nelhal...Tolik kostelů na tak malém prostoru jsem ani v Římě neviděla...a všechny byli vyzdobené a připravené na velikonoční mše. Braga sama o sobě je dost malé město, takže jsme po pár hodinách byly s vyřízené i s městem, tak i s obědem.

Jeskyně u Bom Jesus

Bohužel místní turistické informační centrum bylo zavřené, takže jsme se opět musely spolehnout na mého archivního Rough Guide....nakonec se ukázalo, že chlapec sice už něco pamatuje, ale zato informace v něm jsou dosti užitečné. Bylo v něm uvedeno, že bus ke kostelu Bom Jesus má číslo 2 a že jede od konce pěší zóny...a taky, že jel...

Za necelá dvě eura jsme se povozily po Braze a po půlhodině nás bus vysypal na úpatí kopce, na jehož vrcholu se nachází tento pohlednicový kostel BOM JESUS, zřejmě nejfotografovanější památka v Portugalsku. Ke kostelu vedou dlouhé, předlouhé schody a nebo lanovka s nostaltickými dřevěnými vagonky. Cestu vzhůru ke kostelu po schodech vřele nedoporučuji, leda, že jste poutník a rádi byste toto schodiště pokořili po kolenou, jako to zde poutníci dělají. Mnohem přijatelnější je verze lanovka - Ta vás vysype přímo před kostelem a vy se můžete nerušeně procházet krásným parkem, který je kolem kostela. Na vrcholu kopce se nachází i jezírko velikosti 20 x 20 m, kde je možné si i zapůjčit lodičku k projížďce.

Bom Jesus

Lanovka

Loďky na výletním jezírku

Epesní jezírko 20 x 20 m

Schody nejfotografovanějšího kostela v Portugalsku

Bom Jesus v plné kráse

Z Bragy jsme to zpět do Porta trošku pálily, protože já už jsem měla na sedmou večerní domluvenou schůzku a ne jen tak ledajakou....Měla jsem se totiž poprvé v životě setkat se svým pen-friendem Joelem.

Od cca 14 let si píšu s Portugalcem, který bydlí na severu země a teď když jsem se konečně po všem tom svém a jeho štrádování po světě konečně sešli ve jedné zemi, rozhodli jsme se vyrazit na pivo a popovídat o životě. Když jsem o tom začala mluvit, že jdu na kafe s typem, co jsem ho v životě neviděla a se kterým si téměř 10 let dopisuju, někteří si poklepávali na čelo, jiní (dobrodruzi jako já) byli nadšení.

Každpádně jsme se potkali a na pivu strávili večer příjemnou a inspirativní konverzací.

Zbytek Velikonoce jsem chtěly věnovat cestě do Geres...jediného národní parku tady v Portugalsku, jenže počasí bylo takové jaké bylo, tak jsme skejsly ve městě a chodily po návštěvách a večeřích u ostatních vězňů počasí.

Na konci velikonočního volna se počasí jako na potvoru začalo uklidňovat a vylezlo sluníčko...to s sebou zřejmě ze Slovinka přivezla sestra mé spolubydlící, která dojela s přítelem. Pobyli tu asi týden, během kterého jsem s nima a Neli zvládla absolvovat výlet do Guimarães - města, kde vzniklo Portugalsko. To bylo akorát 25.4, tedy v den výročí portugalské Karafiátové revoluce z roku 1974, kdy tady setřásli totalitu, aby se o 12 let později stali členy EU. Guimaras je krásné historické město zachovalým hradem a opět hromadou kostelů.

Hrad v Guimaraes 

Hrad vedle hradu

portugalský folklor

A aby těch výletů nebylo málo, po pár dnech ve škole na mě čekalo s otevřenou náručí ALGARVE...ale o tom zase jindy...:-)

P.S.: Abyste si nemysleli, já do tý školy fakt chodím a mám tady spoustu práce....ale znáte to...škola je furt to stejný...přednášky, seminárky, přednášky, seminárky, testy atd....stejný jako doma, akorát v angličtině...:-)

Queima das Fitas

Jak už tady zaznělo, Portugalci opravdu vědí, jak pařit. Dalším důkazem místo slibů je aktuálně probíhající QUEIMA DAS FITAS, což se dá přeložit jako "pálení stuh". Je to studentská slavnost, která vznikla v Coimbře, starém univerzitním městě tady v Portugalsku. Každopádně QUEIMA tady v Portu je událostí číslo jedna v životě studentů, koná se každý rok první týden v květnu, předtím, než se studenti začnou připravovat na závěrečné zkoušky. Queima se skládá se velkého množství akcí, počínaje studentskou serenádou, pokračuje průvodem studentů ("Cortejo Académico" a konče každodenním nočním šílenstvím na Queimódromo.

Cortejo Académico je průvod, při kterém studenti z univerzit a dalších institucí vyššího školství pochodují městem až k radnici, kde jsou uvítáni starostou. Studenti posledních ročníků pochodují městem s klobouky a hůlkami v barvách své fakulty. Protože portugalský vysokoškolský život je plný tradic, tak tenhle průvod pro člověka neznalého situace může být dosti bizarní zážitek. Když vidíte, jak si studenti před sebou navzájem klekají a nechají se od svých příbuzných a kamarádů řezat tou hůlkou do klobouku co mají na hlavě, dokud v něm není díra...ano přiznávám...vypadá to divnějc, než to zní.  

Student posledního ročníku - finalista. S kloboukem a hůlkou v barvách  jeho fakulty

Vítání studentů starostou

Queimódromo se koná na velkém prostranství blízko pláže, na programu je hromada koncertů. A tady se odehrává další tradice, studenti druhých ročníků zde prodávají ve stáncích alkoholické nápoje za účelem získání peněz na výlet v průběhu posledního roku jejich studií...

Do prostoru Queimódroma jsme dorazili ve složení Já, Neli a Mário (moji spolubydlící) okolo desáté večer. Hledání místa na parkování bylo adrenalinovým zážitkem hned z kraje večera, protože hledejte parkovací místo, když v Portu jezdí na akce autama snad všichni...Inu nakonec se zadařilo. Před vchodem do areálu jsme  dopili Neliin zázračný drink (pivo + redbull) a v párty náladě jsme vyrazili vstříc víru noci.

Když jsem viděla areál zevnitř, padla mi brada...Všude studentský stánky s alkoholem, stánky KFC a Pizza Hut,  hlavní scéna hodná Rolling Stones, D'n'B stan a všudypřítomný specifický smrad piva a následků jeho konzumace. Jak trefně poznamenal spolubydlící - SMELL OF FESTIVAL. Všude bylo nezřízeně nachcáno, omlouvám se za takto silný výraz, ale nejde to opsat jiným slovem, které by dostatečně reflektovalo situaci kdy se boty na každém místě v areálu lepí k asfaltu a teplem to není...

Stánky KFC a Pizza HUT

MGMT

Ten Erasmus, ten dá zabrat

Je libo si nadojit kečup či tatarku?

Hlavní událostí večera mělo být vstoupení MGMT, kterým předskakovala portugalská kapela X WIFE, hrající velmi podobný styl jako Franz Ferdinand. Na koncertě jsem uvítala fakt, že Portugalci jsou strašně mrňavý, takže jsem i ze stopadesátý řady jsem viděla jak z kotle a nikdo mi nezacláněl....Teda až pak se tam vyloupla si dvoumetrová Brazilka s afrem větším, než mám já, ale tu jsme za chvíli vyštípaly za šíleného tancování loktového tance:-) 

Když X WIFE skončili, začalo se pódium přestavovat pro MGMT, což je vždycky pruda...než se tam dovezou bubny, než se to nezvučí, nadekoruje bla bla bla. Když mě to čekání přestalo bavit, začala jsem křičet, že jsem přijela až z Čech, abych MGMT viděla na živo....a ejhle...světla začala svítit, hudba začala hrát a MGMT vtrhli na pódium. Bohužel se asi po pátý písničce ukázalo,  že předskokani byli lepší než hvězdy, protože aspoň dokázali publikum roztancovat a udržet v tempu, což se MGMT bohužel nepodařilo.  Ale i tak to byl koncert fenomenální. Ke konci vystoupení MGMT jsem se už modlila, ať slezou z pódia, protože chlapci měli evidentně nakoupeno víc, než  publikum...Zřejmě marockej hašiš...

Po skončení koncertu jsme si to namířili do D'n'B stanu, kde jsme setrvali do čtyř do rána, protože DJ byl super a díky bohu nehrál to šílený portugalský reggae...

Cestou na bus, jsem na ulici jen překračovala ty chlastem přiotrávený studentíky a říkala jsem si, jak tohle tempo můžou vydržet celý týden...

Takový kultury a to vše, drazí přátelé za 7 EUR.

PRICES AND OTHER INTERESTING STUFF

Tak jestli je v Portugalsku něco opravdu drahý, tak je to elektřina....Ještě teď si pamatuji, jak jsem na konci února ráno otevřela e-mail a velice mě  nepotěšil účet za spotřebu energií za necelých deset dní pobytu...Užila jsem si zimy za 20 EUR na osobu. Postupem času, při vyúčtování energií za další měsíce mi došlo, proč je to tak drahý, protože elektrikou se tu topí jen v té nejtřeskutější zimě a elektrárny přeci taky musí něco vydělat ne, a přes léto jim asi pšenka moc nekvete, tak si napakujou kapsy v zime...dobrá strategie

Taky jsem si na začátku myslela, že jsou tu drahý potraviny, jenže v průběhu času se naučíte nakupovat tak, aby vás to nezabilo a abyste se slušně najedli...Kdo mě zná, ví, že dobrý jídlo je absolutní základ všeho. Takže už jsem se vyvarovala nákupu kuřecího masa, protože první den tady jsem si zcela omylem koupila bio kuřecí prsa. Nejenom, že byla naprosto bez chuti, ale měla taky dost divnou barvu a byla prostě bio...Jenže, jiná než bio se mi zatím nepovedlo najít. Nebo spíše jsem je po tomto neúspěchu už nehledala a radši jsem dala přednost vepřovému a hovězímu masu, které je tu fakt levné. Můj místní jídelníček se skládá z těstovin a salátů, svůj velký osobní pokrok jsem zaznamenala, když jsem se odhodlala koupit konzervu tuňáka, kterou jsem poté i celou snědla...i když z hlouby duše nesnáším ryby.

Další kapitola sama o sobě je nákup kosmetiky. Sprchový gel v menším než litrovém balení je malý zázrak. Co se týká dekorativní a pleťové kosmetiky - v Čechách mi přijde, že ať jdu do jakéhokoliv obchodu, všude seženu prakticky všechno...ano vskutku pokrok na postkomunistickou zemi. Ale tady v Portugalsku je situace zásadně jiná - sháněla jsem peeling na obličej v obchodech od svého příjezdu, tedy od 19.2...zakoupit se mi ho povedlo až 4.3...po hodně dlouhém a vysilujícím hledání. Stejné to bylo s dekorativní kosmetikou. Asi jsem hledala špatně nebo málo intenzivně, ale dekorativní kosmetiku jsem opět našla až na začátku března.

Nepříjemný je ovšem fakt, že kosmetika je tu dost drahá. Šampon který v ČR kupuji za 60 Kč, tady stojí téměř 4 EUR....

Toť konec malé exkurze do studia cenové hladiny v Portugalsku...:-) V případě dalších dotazů mě neváhejte kontaktovat:-)

EUROWEEKENDS

Teda jsem to ale hambářka...nepřidala jsem žádný příspěvek dlouhých, předlouhých a na události bohatých, 20 dní?! SHAME ON ME!!! Zřejmě se začínám adaptovat na portugalský podmínky, takže budiž letní počasí co tu panuje, omluvou mé neschopnosti cokoliv sem v poslední době napsat...

Co se týká školy, je to teď celkem výživný. V úterý test z angličtiny, pak test z Evropského práva...O anglinu se nebojím, o EU LAW celkem jo, protože angličtina, kterou byli formulovány otázky, není kompatibilní s tím, co jsem se doteď naučila na všech stupních české vzdělávací soustavy ...Inu, nechme se překvapit.

Ale dobrou zprávou je to, že jsem konečně dokončila a odevzdala svůj projekt na logistiku na JČU a projekt byl přijat...HURÁÁÁÁÁÁÁ, takže teď aktivně počítám příklady ze skript....jištěna výsledky z veledůvěryhodného zdroje...děkuji Šárko:-)

No, ale zpět k nadpisu tohoto příspěvku - je více než zřejmé, že nadpis EUROWEEKENDS má pramálo společného s  pravidelným navštěvování vzdělávacího zařízení. Euroweekends nejlépe vystihuje moje víkendové aktivity za posledních 14 dní, a to návštěvu Madridu a inspekční cestu do Itálie za Markétou.

MADRID

Výlet do Madridu, jehož začátek nám zpestřil odlet v brzkých ranních hodinách, se odehrál hned na začátku dubna. Už samotná cesta na letiště  autobusem ve čtyři ráno se dvěma piloty naprosto zničila moje představy o jejich zhýralém životě plném luxusních aut, luxusních přítelkyň a cest do práce taxíkem. Prostě tam stály v půl pátý ráno na zastávce a čekali na bus jako každý jiný pracující. Každopádně na bus jsme museli dojet taxíkem, jehož objednání na centrále osazené neanglickým personálem bylo více než ubijející.

Madrid samotný je úžasné město, doprava z letiště, v porovnání s jinými metropolemi, je za hubičku, konkrétně za 2 EUR. Sice se musí asi stopadesátkrát přesedat, ale Madriďané byli tak laskavý, že cestu z letiště do centra udělali dost blbuvzdornou.Centrum města samotného má skvělou atmosféru a všechno je v dochozí vzdálenosti. Počasí nám celkem přálo, první dva dny sluníčko na třetí den předpověď od BBC a weatherunderground.com slibovala déšť, proto jsem navrhovala nechat muzea na deštivý den...Jelikož Gazeta Polska slibovala sluníčko po celou dobu, tak velitelka tanku rozhodla, že návštěvou muzeí zabijeme krásný sluneční den. Jak se nakonec ukázalo, pravdivá byla předpověď od BBC...Ale to je už celkem jedno. Ale říkám si, že Rudý právo má vážného konkurenta v patentu na pravdu...a to ty již výše zmiňované noviny....Vlastně jsme ten krásný den v muzeích nezabili, protože když jde o Prado, žádná hodina v něm strávené není ztráta času. Velkou výhodou v Madridu je systém vstupného, pokud jste student do 25ti let ze členské země Evropské unie, máte možnost se do většiny muzeí dostat zdarma, konkrétně Prado a Reina Sofia (Piccaso sbírky) museum úplně zadarmo, a to se vyplatí.

Jeden den jsem také absolvovala Free city tour organizovanou hostelem. Nakonec se ukázalo, že tour zase tak moc for free není, ale každopádně ta holčina, která v ulicích Madridu nechala srdce, si těch 5 EUR zasloužila, protože byla úžasná a zábavná vypravěčka a protáhla nás celým centrem Madridu. Po čtyřech hodinách jsme skončili na Paseo del Prado s nohama o nějaký ten centimetr kratšíma.

Madrid by nigh

Hostel

Já a královský palác

Sol

Korida aréna

Večerní pivko kdesi u Gran Via

ITÁLIE

Díky akci na na letenky u Ryanair se mi výlet do Madridu a do Itálie podařilo uskutečnit v průběhu dvou víkendů. Upřímně říkám, že to opravdu nebyl záměr. Abych to uvedla do místních souvislostí. Letenka do Itálie, kdy jsem na jedním směrem v letadle strávila 3 hodiny, mě vyšla levněji, než výlet vlakem do Lisabonu...

Sotva jsem se stihla vzpamatovat z výletu do Madridu, už jsem zase pakovala svůj zelený batůžek a frčela do Itálie. Cesta byla dost úmorná, protože letadlo odlítalo z Porta v osm večer, takže než jsme dosáhli letové hladiny, byla venku tma jak v pytli. Naštěstí jsem stihla vyfotit západ slunce na Portugalskem. Lety za tmy nemám vůbec ráda, protože nikdy nevím kde momentálně jsem a není se podle čeho orientovat...Takhl to totiž vypadalo, že mezi Portugalskem a Itálií leží minimálně sedm moří...

Letadlo přistálo v Pise pár minut před půlnocí, já proběhla pidiletištní halou ven a vyrazila cestou k hostelu, kterou jsem si v rychlosti našla na google maps před odjezdem na letiště v Portu. Naštěstí se ukázalo, že cestu do hostelu by zvládl i středně netvrdlý osel, protože stačilo jen jít rovně, furt rovně a na konci té dlouhé rovné ulice narazit do vstupních dveří hostelu. Tam jsem se ubytovala a celá šťastná, že jsem na místě, jsem s sebou plácla do postele.

Ráno jsem pokračovala tou sympaticky dlouhou rovnou ulicí na nádraží a odtud vlakem do Pistoii, kde na mě čekala Markéta. Narozdíl od Portugalska bylo v Itálii krapánek fryšno. Proběhla prohlídka města, návštěva místních trhů, zmzlina, návštěva Markétiny školy, luxusní pizza k večeři. Druhý den vlakmo do Florencie. Když jsme odjíždely z Pistoii, počasí slibovalo všelicos..jen né slunce...Pche...Po hodině ve Florencii už se mé pozadí bylo téměř k jídlu...Ale i přesto byla Florencie úžasná a vřele doporučuji, hlavně doporučuji Markét jako průvodce:-)

Můj poslední den v Itálii jsem se ráno s Markét rozloučila na nádraží a vyrazila jsem opět směr Pisa. Italská železnice mi však naplánovala nedobrovolnou přestávku v městě jménem Lucca, díky tomu, že v Itálii na sebe prostě přípoje nečekají. Nebylo to zrovna milé, protože jsem se po cestě už upřímně těšila na čísťounké záchody na nádrazí Pisa Centrale...místo toho mě v Lucce uvítali na nádražním WC turecké záchody...a to, věřte mi, mě všechny potřeby nadobro přešli.

Běhěm své dvouhodinové exkurze, kterou jsem si vyplnila čekání na další přípoj do Pisy jsem zjistila, že Lucca vlastně není taková díra, ale že je to zřejmě kulturní Mecca kraje, protože tam v létě  v rámci nějakého festivalu bude mít konzert jak Elton John, tak i Amy Winehouse.

Vrátila jsem se na nádraží, abych pokračovala v cestě do Pisy. Naštěstí mi tentokrát vlak neujel, takže jsem za půlhodiny mohla vystoupit na okraji Pisy a mohle jsem si udělat povinnou fotku s tou debilní křivou věží.

Proč debilní? Protože Pisa je největší turistická past, co jsem kdy viděla. Ve samotným městě není nic, jen křivá věž, bazilika, baptisterium a vagon turistů...Rychle jsem proběhla areál, udělala pár fotek a mazala přes město směr letiště. Najedená a nazmrzlinová jsem dorazila na letiště s řádnou časovou rezervou, takže jsem si kydla mezi ostatní turisty na trávu před odletovou halou, otevřela skripta na english, že se teda jako začnu učit na test, který mě čekal druhý den.

Se studiem angličtiny jsem pokračovala i v letadle, protože po příletu do Porta jsem z letiště rovnou frčela na večeři k belgickým kamarádkám, kde jsme dostáli všem stereotypům o pivních kulturách:-)

Západ slunce na Portugalskem

Povinná společná fotka:-)

Centrum Pistoii

Florencie

Cenzurovaný David:-)

Most zlatníků

Kavárna s výhradně pánskou obsluhou...:-)

Pistoia nasvícená v barvách trikolory

Pisa

miniaturní letiště v Pise

Hanino, talismana od tebe mám na přidělanýho na batůžku

Zřejmě Pyreneje

Další den byl ten několikrát zmiňovanej anglickej test...kde jsem celkem scorovala...ale to zřejmě bylo díky přítomnosti zbytku alkoholu v mém krevním oběhu:-)