Ano, bůh existuje, nebo já mám fakt smůlu. Po tom, co se mi podařilo zabalit si na 5 měsíců pobytu do zavazadla, které mělo při odbavení 21 kg, jsem mohla jen čekat, kdy se to zvrtne. Ten zvrat byla mlha jak z Rákosníčka, která padla na letiště. Let do Helsinek, který se odbavoval na stejné stojánce, ze které mělo letět letadlo do Frankfurtu byl téměř o hodinu zpožděn. Spolu se oznámení o zpoždění na tabuli stála i předověď počasí pro Helsinki, která slibovala na sluníčku -22°C. Zlomyslně jsem se zaradovala a byla ráda, že letím opačným směrem, ale to jsem ještě nevěděla, že velmi podobná teplota mě čeká v Portu v bytě, kde mám bydlet dalších 5 měsíců.
 |
| Nejmilejší spolucestující |
I let do Frankfurt nabral zpoždění, z čehož jsem nadšená nebyla ani trošku, protože každou minutou navíc, co jsem seděla v Praze se zkracoval můj čas na přestup ve Frankfurtu. Z hodiny, kterou jsem na přestup měla podle letového řádu se stala slabá půlhodinka, za kterou jsem musela přeběhnout celý terminál. Nakonec, s jazykem na vestě, jsem doběhla ke gatu odbavující let do Porta, abych tam nasedla do autobusu, který mě odvezl zpět na půli cesty mezi Frankfurtem a Prahou, kde uprostřed ničeho stálo letadlo a já mohla odletět do Porta.
Porto mě vskutku neuvítalo moc reprezentativně. Pršelo všemi směry, takový poctivý britský déšť. Po menších trablích s jízdenkou a jednom přestupu jsem se konečně dokodrcala na smlouvenou stanici metra, kde mě vyzvedla domácí a odvezla mě na byt, kde jsem celou noc proklepala kosu, protože portugalci nemají v bytech topení...
Žádné komentáře:
Okomentovat