Move your BUNDA

Párty, párty, párty....tak podle všechno tráví celý semestr student na Erasmu. Já za svůj dosavadní krátký pobyt stihla jednu, zato řádnout...

ISCAP, škola, které jsem tady v Portugalsku momentálně studentem, má velmi aktivní a zřejmě i velmi iniciativní studentskou unii, ta připravlila párty na oslavu konce zkouškového období a začátku nového semestru. V úterý dopoledne jsem musela do školy na schůzku se svou tutor teacher, kde jsem si měla doladit rozvrh atd., protože výuka vypukne už příští týden, a viděla jsem jak ve dvoře školy staví velký stan...Tak jsem se tutor teacher zeptala, jeslti je to na konferenci, která tu má probíhat...Vyvedla mě z omylu, že nikoliv pro konferenci, ale pro párty studentské unie. Byla jsem překvapena...fíha, taková organizace ze strany studentů? Více než zajímavé, neboť na mojí fakultě by se nic takového přihodit nemohlo. Další velmi zarážející zpráva byla, že mejdan začíná v 11.00 PM. A vůbec nepřekvapivější byl vůbec průběh akce.

Se splubydlící jsme dorazily k Verče do bytu kde s pár dalšími Erasmáky probíhal warm-up. Chvíli po jedenácté už byli všichni Erasmáci nastoupení ve stanu na dvoře školy, spolu s barmany a DJ's, jinak ani noha. Kolem dvanácté se začali trousit portugalští studenti a DJ začal vyhrávat velmi nepodařené reggea. Co na začátku vypadalo, jako výstavní pruda, se kolem jedné hodiny v noci zvrhlo v párty jako řemen. Ono totiž pití za akademické ceny, a posun od nepovedeného reggea k DNB udělá své...

Tradiční oděv univerzitních studentů v Portugalsku

V prostoru kolem baru byla situace celkem klidá, lidí kopec, ale všichni byli poměrně v klidu, popíjeli, kouřili, povídali si, zato v sálu školy,na který byl stan napojen, to vřelo jako v pravém klubovém pekle = nadrátovaný malý holky, omlévající ožralové a všichni tančili jak o život. Jednoho nadrátovance, který se zřítil k zemi jsem dokonce pomáhala křísit starým dobrým proplácnutím přes papulu.

Samozřejmě došlo na nevyhnutelné. Každou chvíli přibíhala školní ochranka a uklidňovala melu či od sebe otrhávala rozvášněný dav. Když už se do vřavy zapojovaly i portugalky, jsme usoudili, že je čas odejít, což se ukázalo jako velmi dobrý nápad, protože někteří studeni, vypadající dosti ctihodně ve svém tradičním univezitním obleku, byli již o poznání méňě důstojně za plášť vyvedeni z areálu školy.

Finále akce bylo lepší než finále hasičského plesu...MOVE YOUR BUNDA:-)

And the adventure has begun

Ano, bůh existuje, nebo já mám fakt smůlu. Po tom, co se mi podařilo zabalit si na 5 měsíců pobytu do zavazadla, které mělo při odbavení 21 kg, jsem mohla jen čekat, kdy se to zvrtne. Ten zvrat byla mlha jak z Rákosníčka, která padla na letiště. Let do Helsinek, který se odbavoval na stejné stojánce, ze které mělo letět letadlo do Frankfurtu byl téměř o hodinu zpožděn. Spolu se oznámení o zpoždění na tabuli stála i předověď počasí pro Helsinki, která slibovala na sluníčku -22°C. Zlomyslně jsem se zaradovala a byla ráda, že letím opačným směrem, ale to jsem ještě nevěděla, že velmi podobná teplota mě čeká v Portu v bytě, kde mám bydlet dalších 5 měsíců.

Nejmilejší spolucestující

I let do Frankfurt nabral zpoždění, z čehož jsem nadšená nebyla ani trošku, protože každou minutou navíc, co jsem seděla v Praze se zkracoval můj čas na přestup ve Frankfurtu. Z hodiny, kterou jsem na přestup měla podle letového řádu se stala slabá půlhodinka, za kterou jsem musela přeběhnout celý terminál. Nakonec, s jazykem na vestě, jsem doběhla ke gatu odbavující let do Porta, abych tam nasedla do autobusu, který mě odvezl zpět na půli cesty mezi Frankfurtem a Prahou, kde uprostřed ničeho stálo letadlo a já mohla odletět do Porta.

Porto mě vskutku neuvítalo moc reprezentativně. Pršelo všemi směry, takový poctivý britský déšť. Po menších trablích s jízdenkou a jednom přestupu jsem se konečně dokodrcala na smlouvenou stanici metra, kde mě vyzvedla domácí a odvezla mě na byt, kde jsem celou noc proklepala kosu, protože portugalci  nemají v bytech topení...