The beginning of Punk at Tenerife

Tenhle výlet nezačal vůbec dobře, ne že by se po cestě stal nějaký průšvih, ale protože jsem musela přesvědčit celou skupinu, abychom změnili hotel. Jak k tomu došlo? Kupovala jsem letenku se zpožděním, takže původní výprava si už ubytování zajistila, ani by mě o tom informovala, i přes to, že já jsem pro ně rezervovala ubytování v Algarve. Takže jsem jsem musela najít dostatečně pádné argumenty, jak přesvědčit opinion leadera skupiny Mateusze...k přesvědčení mi nakonec stačila jednoduchá matematika : Hotel, co jsem našla já byl za 8EUR na osobu, jejich zabookovaný hostel byl za 12EUR. Takže dostatečně pádný argument byl na světě a stále se rozšiřující výprava se rozhodla přesídlit do mého vybraného hotelu.

Tenerife

Tentokrát letenka od Ryanair zase za takovou hubičku nebyla, ale protože z Čech by se tam za tu cenu podívala asi těžko, tak jsem neváhala a koupila.

Z Porta trvá cesta na Tenerife bezmála 3 hodiny, z toho 2 hodiny visíte v letadle kdesi na oceánem, což není ani trošku dobrý pocit. Ale tyhle útrapy Vám vynahradí pohled na Tenerife, když se letadlo blíží k ostrovu. Samotné přibližování k letišti je jako kroužit nad Atlantidou. K ostrovu jsme přilétali ze severovýchodu a letiště je umístěno na jihu - tudíž jsme museli většinu ostrova obletět a byl to jeden z nejúžasnějších výhledů, co jsem kdy zažila. Bylo to jako kdyby celý ostrov byla jen ta sopka, co je ve vnitrozemí a na ní napíchnutý mrak. Teprve, až když jsme ten mrak proletěli, bylo vidět že na ostrově jsou i pláže a města.

Hned před letištní halou se ukázalo, kdo se na výlet připravil a kdo ne. Nevím proč, ale všichni se ptali mě, jaké číslo autobusu nám jede do Playa de las Americas, jak kdybych tam snad někdy předtím byla...Nakonec jsem ve svém debilníčku vyhrabala informaci, že autobus 111 nás vezme naším směrem, takže jsme nasedli a tradá směr hotel. 

Atlantida

Oceán

Výlet na Tenerife byl spíš odpočinkový, než nějaký zběsilý sightseeing - koupání v oceánu, válení se na pláži s černým vulkanickým pískem, volejbal, večer drink a zmrzlina, pak mazání spálených zad after sunem a samozřejmě karaoke night v místním klubu.

Jeden den pobytu jsem nutně chtěla strávit na road tripu národním parkem TEIDE. A protože jako studentka mediálních studií vím něco o propagandě, začala jsem nápad s výletem skupině podsouvat prostřednictvím opinion leadera. Výsledkem bylo, že jsme druhý den ráno v 9:00 stáli v půjčovně aut a podepisovali papíry ke dvou fiatům. V jednom voze já jako pilot, na pozici first officera již zmiňovaný Opinion leader a v roli nákladu dvě Turkyně. V druhém autě bylo řecko-francouzská posádka...Takže je asi evidentní, která osádka byla zodpovědná za správnou navigaci...

Toy cars

National Park Teide

Teide - sopka

Po několika drobných zaváháních jsme vjeli na území národníhu parku Teide. Nutno poznamenat, že Teide, je jméno sopky, která leží uprostřed Tenerife a zároveň je nejvyšším bodem Španělska (3 717 m.n.m) a taky se říká, že když na Tenerife dorazíte v zimě. můžete se rachtat v oceánu a kochat se na zasněžené Teide. O tom sněhu je to asi pravda, protože v době naší návštěvy (konec května) bylo na špičce sopky ještě znatelně vidět stopy sněhu.

Řízení na Tenerife není vůbec adrenalinový zážitek, jak by spousta lidí očekávala. Protože, když v půjčovně vyhrajete Fiata Pandu, do kopce se budete plazit maximální rychlostí 40Km/hod s plynem na podlaze a na dálnici z chudáka Pandy při jízdě z kopce vymáčknete maximálně 100Km/hod a při této rychlosti se auto chvěje jako by se mělo každou chvíli rozpadnout. 

Cestou k sopce to vypadalo jako cesta kolem světa, opustíte restor plný hotelů, pak projedete krajinou spečenou od sluníčka, kde to vypadá jako by se prohnal prérijní požár. Pak vyjedete do lesů plných zelených borovic a skal a připadáte si jako v Kanadě. Po výjezdu z lesa nastane střih a jsem v Arizonské poušti plné soch, které vznikly chladnutím lávy, která vytékala z vulkánu.

Nádhera. Parkem jsem projížděla a hlavou mi šlo jedno velké WOW. 

Dál nás vedla cesta do Santa Cruz, cestou jsme minuli  astronomickou observatoř a zakousli se do mraku, který halil celé pobřeží. Mrak se nás držel celou cestu dolů zpět k moři. Takže považujme za hru osudu, že se přede mnou z té mlhy vylouplo letiště Tenerife North a co pro mě bylo více šokující, i nájezd na dálnici. Takže nebylo cesty zpět a já si svou řidičskou premiéru na dálnici odbyla na Tenerife.  Když se mlha rozestoupila, viděla jsem, do jakého pekla jsem se pustila. Dálnice se třemi pruhy každým směrem...ojoj....zhluboka jsem se nadechla a zařadila se do nejpomalejšího pruhu. Na dálnici jsme setřásli náš doprovodný vůz přejížděním z pruhu do pruhu, o to větší překvapení bylo, kdy fiat druhé části naší skupiny z ničeho nic objevil za námi na křižovatce někde uprostřed Santa Cruz.

Auditorium Santa Cruz

Santa Cruz je jedno z neohavnějších měst, co jsem kdy viděla, možná i to nejohavnější. A ani to nezachrání extravagantní auditorium od Santiaga Calatravy. Chtěli jsme Santa Cruz dát šanci, ale když začalo pršet bylo o osudu výletu jasno. Naskákali jsme zpět do vozů a uháněli směr Playa de las Americas od které nás diagonální délka ostrova (cca 80km). S velkou úlevou jsem o auto vrátila zpět do půjčovny. 

Jenže odevzdáním auta v půjčovně tento adrenalinový den neskončil....Na večer jsem měla domluvený sraz s Karmen, Slovinkou se kterou se znám z školního projektu a která zrovna v době mé návštěvy na Tenerife plnila své povinnosti stážistky. Domluvily jsme se na sraz v Baru La Flaca, o kterým jsem neměla ani ponětí, kde se nachází. S lokací baru mi pomohl google, takže já jsem se vypravila do noci na dvoukilometrovou cestu kamsi. Po 40ti minutách chůze jsem se ocitla uprostřed ničeho, takže jsem odlovila první taxík, co jel kolem, shodou okolností zřejmě ten největší co je na ostrově k dispozici, ať mě odveze do onoho baru.

Pan taxikář bar znal, takže mě naloži do toho svého maxi povozu pro víc jak 9 lidí, aby mě odvezl 70 metrů zpět po ulici po které jsem přišla a vyložil mě před barem a já mu za tuto krásnou jízdu zaplatila 3 eura:-D

Setkání s Karmen bylo bujaré a já dostala nejsilnější LONG ISLAND ICETEA v celém Atlantiku = DĚKUJI KARMEN.

Cestou zpět do hotelu jsem pobavila patičku taxikářů, když jsem se dožadovala odvozu na hotel, že neznám cestu. Což byla pravda.

Zbytek výletu už se nesl jen ve znamení pláží, slunění, volejbalu, koupání a mého koumání jak se co nejdříve a co nejlevněji na Tenerife opět podívat.