Férias de Páscoa

Jak jsem se tu mimo jiné dozvěděla, je Česká republika pokládána za nejateističtější zemi Evropské unie. Osobně bych se pod to asi i podepsala, protože Velikonoce - největší křesťanský svátek pro většinu Čechů znamenají pár dní volna na pomezí jara. Ale pro Portugalce jako velice nábožensky založený národ jsou Velikonoce svátkem se vším všudy. Kostely a katedrály navlečou do fialové barvy, nazdobí palmovým listím, sebe navlečou do toho nejlepšího outfitu, co jejich skříň nabízí koupí půlku ovce, hromadu sladkého a odeberou se svátky jara slavit s rodinou. Pro Portugalce svátek, pro mě nečekaných 10 dní volna a jako bonus velké čokoládové vejce od spolubydlící...

Jakožto ateista jsem měla s Velikonocemi celkem jasné úmysly - VÝLETY, VÝLETY, VÝLETY. Jenže pánu bohu se můj záměr zřejmě nezamlouval, a tak objednal počasí, které výletům moc nepřálo. A by mě vytrestal, tak to ke všemu zařídil tak, aby dny, co jsem ve škole, bylo pěkně a dny volna pršelo.

Během víkendu předcházejícího velikonočnímu volnu jsme stihly s Neli a Markétou zajet to Bragy, o které  můj Rough Guide z roku 2002 píše jako o portugalském Římu. Jak se ukázalo hned od nádraží, tak průvodce nelhal...Tolik kostelů na tak malém prostoru jsem ani v Římě neviděla...a všechny byli vyzdobené a připravené na velikonoční mše. Braga sama o sobě je dost malé město, takže jsme po pár hodinách byly s vyřízené i s městem, tak i s obědem.

Jeskyně u Bom Jesus

Bohužel místní turistické informační centrum bylo zavřené, takže jsme se opět musely spolehnout na mého archivního Rough Guide....nakonec se ukázalo, že chlapec sice už něco pamatuje, ale zato informace v něm jsou dosti užitečné. Bylo v něm uvedeno, že bus ke kostelu Bom Jesus má číslo 2 a že jede od konce pěší zóny...a taky, že jel...

Za necelá dvě eura jsme se povozily po Braze a po půlhodině nás bus vysypal na úpatí kopce, na jehož vrcholu se nachází tento pohlednicový kostel BOM JESUS, zřejmě nejfotografovanější památka v Portugalsku. Ke kostelu vedou dlouhé, předlouhé schody a nebo lanovka s nostaltickými dřevěnými vagonky. Cestu vzhůru ke kostelu po schodech vřele nedoporučuji, leda, že jste poutník a rádi byste toto schodiště pokořili po kolenou, jako to zde poutníci dělají. Mnohem přijatelnější je verze lanovka - Ta vás vysype přímo před kostelem a vy se můžete nerušeně procházet krásným parkem, který je kolem kostela. Na vrcholu kopce se nachází i jezírko velikosti 20 x 20 m, kde je možné si i zapůjčit lodičku k projížďce.

Bom Jesus

Lanovka

Loďky na výletním jezírku

Epesní jezírko 20 x 20 m

Schody nejfotografovanějšího kostela v Portugalsku

Bom Jesus v plné kráse

Z Bragy jsme to zpět do Porta trošku pálily, protože já už jsem měla na sedmou večerní domluvenou schůzku a ne jen tak ledajakou....Měla jsem se totiž poprvé v životě setkat se svým pen-friendem Joelem.

Od cca 14 let si píšu s Portugalcem, který bydlí na severu země a teď když jsem se konečně po všem tom svém a jeho štrádování po světě konečně sešli ve jedné zemi, rozhodli jsme se vyrazit na pivo a popovídat o životě. Když jsem o tom začala mluvit, že jdu na kafe s typem, co jsem ho v životě neviděla a se kterým si téměř 10 let dopisuju, někteří si poklepávali na čelo, jiní (dobrodruzi jako já) byli nadšení.

Každpádně jsme se potkali a na pivu strávili večer příjemnou a inspirativní konverzací.

Zbytek Velikonoce jsem chtěly věnovat cestě do Geres...jediného národní parku tady v Portugalsku, jenže počasí bylo takové jaké bylo, tak jsme skejsly ve městě a chodily po návštěvách a večeřích u ostatních vězňů počasí.

Na konci velikonočního volna se počasí jako na potvoru začalo uklidňovat a vylezlo sluníčko...to s sebou zřejmě ze Slovinka přivezla sestra mé spolubydlící, která dojela s přítelem. Pobyli tu asi týden, během kterého jsem s nima a Neli zvládla absolvovat výlet do Guimarães - města, kde vzniklo Portugalsko. To bylo akorát 25.4, tedy v den výročí portugalské Karafiátové revoluce z roku 1974, kdy tady setřásli totalitu, aby se o 12 let později stali členy EU. Guimaras je krásné historické město zachovalým hradem a opět hromadou kostelů.

Hrad v Guimaraes 

Hrad vedle hradu

portugalský folklor

A aby těch výletů nebylo málo, po pár dnech ve škole na mě čekalo s otevřenou náručí ALGARVE...ale o tom zase jindy...:-)

P.S.: Abyste si nemysleli, já do tý školy fakt chodím a mám tady spoustu práce....ale znáte to...škola je furt to stejný...přednášky, seminárky, přednášky, seminárky, testy atd....stejný jako doma, akorát v angličtině...:-)

Queima das Fitas

Jak už tady zaznělo, Portugalci opravdu vědí, jak pařit. Dalším důkazem místo slibů je aktuálně probíhající QUEIMA DAS FITAS, což se dá přeložit jako "pálení stuh". Je to studentská slavnost, která vznikla v Coimbře, starém univerzitním městě tady v Portugalsku. Každopádně QUEIMA tady v Portu je událostí číslo jedna v životě studentů, koná se každý rok první týden v květnu, předtím, než se studenti začnou připravovat na závěrečné zkoušky. Queima se skládá se velkého množství akcí, počínaje studentskou serenádou, pokračuje průvodem studentů ("Cortejo Académico" a konče každodenním nočním šílenstvím na Queimódromo.

Cortejo Académico je průvod, při kterém studenti z univerzit a dalších institucí vyššího školství pochodují městem až k radnici, kde jsou uvítáni starostou. Studenti posledních ročníků pochodují městem s klobouky a hůlkami v barvách své fakulty. Protože portugalský vysokoškolský život je plný tradic, tak tenhle průvod pro člověka neznalého situace může být dosti bizarní zážitek. Když vidíte, jak si studenti před sebou navzájem klekají a nechají se od svých příbuzných a kamarádů řezat tou hůlkou do klobouku co mají na hlavě, dokud v něm není díra...ano přiznávám...vypadá to divnějc, než to zní.  

Student posledního ročníku - finalista. S kloboukem a hůlkou v barvách  jeho fakulty

Vítání studentů starostou

Queimódromo se koná na velkém prostranství blízko pláže, na programu je hromada koncertů. A tady se odehrává další tradice, studenti druhých ročníků zde prodávají ve stáncích alkoholické nápoje za účelem získání peněz na výlet v průběhu posledního roku jejich studií...

Do prostoru Queimódroma jsme dorazili ve složení Já, Neli a Mário (moji spolubydlící) okolo desáté večer. Hledání místa na parkování bylo adrenalinovým zážitkem hned z kraje večera, protože hledejte parkovací místo, když v Portu jezdí na akce autama snad všichni...Inu nakonec se zadařilo. Před vchodem do areálu jsme  dopili Neliin zázračný drink (pivo + redbull) a v párty náladě jsme vyrazili vstříc víru noci.

Když jsem viděla areál zevnitř, padla mi brada...Všude studentský stánky s alkoholem, stánky KFC a Pizza Hut,  hlavní scéna hodná Rolling Stones, D'n'B stan a všudypřítomný specifický smrad piva a následků jeho konzumace. Jak trefně poznamenal spolubydlící - SMELL OF FESTIVAL. Všude bylo nezřízeně nachcáno, omlouvám se za takto silný výraz, ale nejde to opsat jiným slovem, které by dostatečně reflektovalo situaci kdy se boty na každém místě v areálu lepí k asfaltu a teplem to není...

Stánky KFC a Pizza HUT

MGMT

Ten Erasmus, ten dá zabrat

Je libo si nadojit kečup či tatarku?

Hlavní událostí večera mělo být vstoupení MGMT, kterým předskakovala portugalská kapela X WIFE, hrající velmi podobný styl jako Franz Ferdinand. Na koncertě jsem uvítala fakt, že Portugalci jsou strašně mrňavý, takže jsem i ze stopadesátý řady jsem viděla jak z kotle a nikdo mi nezacláněl....Teda až pak se tam vyloupla si dvoumetrová Brazilka s afrem větším, než mám já, ale tu jsme za chvíli vyštípaly za šíleného tancování loktového tance:-) 

Když X WIFE skončili, začalo se pódium přestavovat pro MGMT, což je vždycky pruda...než se tam dovezou bubny, než se to nezvučí, nadekoruje bla bla bla. Když mě to čekání přestalo bavit, začala jsem křičet, že jsem přijela až z Čech, abych MGMT viděla na živo....a ejhle...světla začala svítit, hudba začala hrát a MGMT vtrhli na pódium. Bohužel se asi po pátý písničce ukázalo,  že předskokani byli lepší než hvězdy, protože aspoň dokázali publikum roztancovat a udržet v tempu, což se MGMT bohužel nepodařilo.  Ale i tak to byl koncert fenomenální. Ke konci vystoupení MGMT jsem se už modlila, ať slezou z pódia, protože chlapci měli evidentně nakoupeno víc, než  publikum...Zřejmě marockej hašiš...

Po skončení koncertu jsme si to namířili do D'n'B stanu, kde jsme setrvali do čtyř do rána, protože DJ byl super a díky bohu nehrál to šílený portugalský reggae...

Cestou na bus, jsem na ulici jen překračovala ty chlastem přiotrávený studentíky a říkala jsem si, jak tohle tempo můžou vydržet celý týden...

Takový kultury a to vše, drazí přátelé za 7 EUR.

PRICES AND OTHER INTERESTING STUFF

Tak jestli je v Portugalsku něco opravdu drahý, tak je to elektřina....Ještě teď si pamatuji, jak jsem na konci února ráno otevřela e-mail a velice mě  nepotěšil účet za spotřebu energií za necelých deset dní pobytu...Užila jsem si zimy za 20 EUR na osobu. Postupem času, při vyúčtování energií za další měsíce mi došlo, proč je to tak drahý, protože elektrikou se tu topí jen v té nejtřeskutější zimě a elektrárny přeci taky musí něco vydělat ne, a přes léto jim asi pšenka moc nekvete, tak si napakujou kapsy v zime...dobrá strategie

Taky jsem si na začátku myslela, že jsou tu drahý potraviny, jenže v průběhu času se naučíte nakupovat tak, aby vás to nezabilo a abyste se slušně najedli...Kdo mě zná, ví, že dobrý jídlo je absolutní základ všeho. Takže už jsem se vyvarovala nákupu kuřecího masa, protože první den tady jsem si zcela omylem koupila bio kuřecí prsa. Nejenom, že byla naprosto bez chuti, ale měla taky dost divnou barvu a byla prostě bio...Jenže, jiná než bio se mi zatím nepovedlo najít. Nebo spíše jsem je po tomto neúspěchu už nehledala a radši jsem dala přednost vepřovému a hovězímu masu, které je tu fakt levné. Můj místní jídelníček se skládá z těstovin a salátů, svůj velký osobní pokrok jsem zaznamenala, když jsem se odhodlala koupit konzervu tuňáka, kterou jsem poté i celou snědla...i když z hlouby duše nesnáším ryby.

Další kapitola sama o sobě je nákup kosmetiky. Sprchový gel v menším než litrovém balení je malý zázrak. Co se týká dekorativní a pleťové kosmetiky - v Čechách mi přijde, že ať jdu do jakéhokoliv obchodu, všude seženu prakticky všechno...ano vskutku pokrok na postkomunistickou zemi. Ale tady v Portugalsku je situace zásadně jiná - sháněla jsem peeling na obličej v obchodech od svého příjezdu, tedy od 19.2...zakoupit se mi ho povedlo až 4.3...po hodně dlouhém a vysilujícím hledání. Stejné to bylo s dekorativní kosmetikou. Asi jsem hledala špatně nebo málo intenzivně, ale dekorativní kosmetiku jsem opět našla až na začátku března.

Nepříjemný je ovšem fakt, že kosmetika je tu dost drahá. Šampon který v ČR kupuji za 60 Kč, tady stojí téměř 4 EUR....

Toť konec malé exkurze do studia cenové hladiny v Portugalsku...:-) V případě dalších dotazů mě neváhejte kontaktovat:-)